Vít Obrtel: Dvanáct textů.  1981. Se čtyřmi barevnými kombinovanými technikami Josefa Istlera. Poznámka o autoru je od Rudolfa Matyse. Grafickou úpravu provedla  Clara Istlerová. Náklad 80 výtisků.

S Vítem Obrtelem jsem se seznámil jako se zájemcem o mé nakladatelské počiny. Prvé z nich koupil prostřednictvím  někdejšího význačného vydavatele Viléma Šmidta. Záhy  mne však básník, architekt, člen legendárního Devětsilu kontaktoval s tím, že by je přeci jen měl raději přímo ode mne. Navrhl schůzku v kavárně Slávia. Nepožaduje po mně informativní dopisy o nově vydaném svazku. Má zájem o vše, co vydám. Při mých cestách do Prahy  že mne vždy rád uvítá ve svém smíchovském  bytě a posedíme u sklenky červeného vína dodávaného mu z Moravy. Dohodli jsme se na výtiscích s číslem 5. (Čísla 1 – 3 jsem si po mnoho let ponechával ve svém archivu a č. 7 jsem  od prvého edičního svazku rezervoval pro brněnského uměleckého knihaře, prof.  Jindřicha Svobodu). Obrtelovy návrhy jsem samozřejmě s potěšením akceptoval.

Téměř při každé cestě do Prahy jsem se snažil vytvořit si časovou rezervu na návštěvu u něj. Prohlíželi jsme společně jeho poklady. Téměř vždy se pochlubil nově nakoupenými exkluzivními bibliofiliemi, o jejichž výskytu jej informovali snad všichni šéfové pražských antikvariátů. Přenášeli jsme společně přetěžké Váchalovy autorské knihy na pracovní stůl a listovali v nich. Měl v úmyslu zkompletovat všechny jeho autorské knihy. Chyběla mu již jen Ďáblova zahrádka a Mor v Korčule. Jednou se mu naskytla možnost výměny za jednu z těchto knih. Její držitel však za ni požadoval rozměrný obraz Toyen, visící nad pohovkou. Pan architekt se mne ptal, zda má výměnu provést. Obraz že je darem od malířky. Odpověděl jsem, že já bych neměnil. Váchalových knih má slušnou řádku, chybějící se mu možná časem podaří také koupit, ale obraz Toyen má pouze jeden. Jistě se se shodným dotazem obracel též na další své přátele. Odpovídali mu asi stejně jako já. Obraz zůstával na svém místě i při poslední z mých návštěv v pátém patře domu na Plzeňské 2.  Kromě příjemně strávených chvil jsem ovšem také viděl a pozoroval, jak jej pomalu ale nezadržitelně opouštějí životní síly. Při jedné z mých návštěv pravil, ať se neleknu dámské návštěvy. Tou byla paní Marie Bieblová, vdova po Konstantinu Bieblovi. S Vítem Obrtelem měli mnohaleté přátelské vztahy vedoucí posléze k rozhodnutí, že ona opustí svůj byt a nastěhuje k Vítkovi. Chodila stále s hůlčičkou a pan architekt se jí začal více a více v tom směru přibližovat.

Nejspíše již při prvém setkání jsem Vítu Obrtelovi nabídnul vydání jeho textů. Souhlasil, a jako výtvarníka navrhl svého přítele „Pepíka“  Istlera.  Ten se rád zapojil a jeho honorář byl více než symbolický. Dokončené  bibliofilie jsem přivezl do Prahy na den Obrtelových 80. narozenin. Istler byl potěšen mimo jiného tím, že se jeho grafiky v době  zákazů a přes relativně malý náklad dostanou opět mezi zdejší sběratele. Někteří z nich to opravdu dokázali vzápětí ocenit. Bibliofilie jsem do konce roku 1989  prodával tuzemským zájemcům zpravidla  jen za cenu rovnající se součtu pořizovacích nákladů dělených počtem výtisků určených k prodeji. Zde byla výsledná prodejní cena 480 Kčs. Nedlouho po vydání jsem potkal jeden z listů, vytržený z bibliofilie, ve známém antikvariátu na Malém rynku sousedícím se Staroměstským náměstím. Jeho cena? 800 Kčs. Bylo mi z toho lehce smutno. Řekl jsem to Istlerovi. Jeho reakce byla logická: „Dostal jste za knížku zaplaceno kolik jste žádal?“ „Ano.“ „Tak si s tím nelamte hlavu. Někomu se zrovna tahle grafika asi příliš nelíbila a tak ji prodal. Já viděl u mého knihaře, jak na jednu z grafik dělá paspartu. Tu si třeba sběratel chce doma pověsit, aby ji měl na očích.“ Jeho odpovědí byla pro mne otázka podobného osudu dalších mých knížek natrvalo vyřešena.

S tímto edičním počinem souvisí též další pro mne důležitá a pozitivní skutečnost. Do čtyř exemplářů jsem na archy s vytištěnými  texty nenechal dotisknout grafiky. Požádal jsem výtvarníka, aby na vzniklé vakáty vytvořil  kresby. Tyto bibliofilie že nechám vyvázat u Jindřicha Svobody a grafiky, včetně jednobarevných zkušebních tisků, budou vevázány do příloh. Istler mému přání vyhověl a k textům svého přítele Vítka vytvořil celkem šestnáct různých celostránkových maleb barevnými pastely kombinovaným olejem. (Po dohotovení knižních vazeb jsem dal jeden exemplář autoru, druhý výtvarníku, další knihvazači a čtvrtý byl pro mne).

Kontakt