Oldřich Mikulášek: Dávný obraz. 1982. Se suchou jehlou Býček vytištěnou z původní desky Františka Tichého. 70 výtisků.

Tiskovou destičku mám též od Františka Dvořáka. Oldřich Mikulášek patřil do okruhu básníků na indexu. S jistou dávkou trpkosti a smutku vzpomínal třeba na to, že k jeho padesátinám mu přál osobně ministr kultury. S přáním k šedesátinám že poslali jakéhosi úředníka z Jihomoravského krajského národního výboru a při jeho 70. narozeninách si na něj žádný z mocipánů  již nevzpomněl. Říkal mi třeba, že za věci vydávané na Západě mu přicházejí honoráře v devízách. Občas že jej zvou k "pohovoru" s tím, že by neměl souhlasit s takovou prezentací. On jim odpovídal, že je mu milejší publikování jeho básní než ty peníze a nemá důvod  někomu vydání zakazovat. V roce 1970 vydalo brněnské nakladatelství BLOK sbírku básní Kam létají labutě. Doslov k ní napsal Ludvík Kundera a bohatým výtvarným doprovodem ji doplnil Jiří Hadlač. Kniha měla větší štěstí než třeba Reynkův Odlet vlaštovek, jehož sazba šla do stoupy. Labutě byly staženy z knihkupeckých pultů a teprve po řadě let byly dány do antikvárního prodeje. Jeden výtisk tam stál 5 Kčs a já jej kupoval třeba i pro Františka Dvořáka. Jindřich Svoboda na několik těchto "levných" knížek vytvořil své skvostné umělecké knižní vazby. Zpětně lze nelehko odhadnout, kdo ze zúčastněných autorů byl tehdejšímu zřízení více nepohodlný. Nejspíše všichni tři. Jiřímu Hadlačovi, někdejšímu vysokoškolskému docentu, byla (tuším že to bylo někdy kolem roku 1985) předčasně ukončena jeho ničím nezávadná výstava v brněnském Domě umění. Vzpomínám i na podivnou vernisáž: mlčky, bez obvyklého výkladu kunsthistorika či autora a případného hudebního vystoupení.

Kontakt