Ludvík Kundera: Sny.  1985. Texty napsané na motivy  pěti suchých jehel Jaroslava Škarohlída, šestá suchá jehla je na obálce. Doslov  napsal  Ludvík Kundera. Náklad 30 výtisků na losínském ručním papíru.

S vydáním Snů jsem měl největší administrativní potíže. Krátce po zahájení mých nakladatelských aktivit se blížily padesátiny Jaroslava Škarohlída. Znal jsem jej od začátku 70. let, kdy jsem navštěvoval jeho kursy kresby a grafiky. Utvořily se mezi námi dobré vztahy a on, jak u něj bylo zvykem ve vztahu k přátelům a známým, mi nejednou věnoval nově vytvořený grafický list, soubor, dekalk či kresbu tužkou. Jedním z takových artefaktů - samizdatů - byla pětice grafických listů s přiloženým xeroxovaným obtahem Kunderových textů. Rozhodl jsem se, že celek vydám. Do žádosti o povolení k tisku jsem si dovolil napsat, že bibliofilie bude vydána k 50. narozeninám Jaroslava Škarohlída a 55. narozeninám Ludvíka Kundery.

Na odboru kultury Jm KNV jsme se, po souhlasu s Havranem, dohodli na tom, že mi (přesněji pro oficiálního vydavatele CZV SSM Pozemních staveb v Brně) vydavatelské oprávnění vydají po předchozím kladném vyjádření ze Svazu českých výtvarných umělců na výtvarný doprovod a z nakladatelství BLOK na textovou část. Svazácký předseda mou žádost bez námitek orazítkoval. Rovněž Zdeněk Čubrda připojil schvalovací razítko na výtvarný doprovod. Pro další razítko jsem šel do nakladatelství BLOK, jehož ředitel, Ivo Odehnal, připojoval doporučující razítko na literární podobu mých projektů. Nevím, zda Odehnal, který v té době nastoupil do ředitelského křesla, postupoval stejně jako Čubrda a razítko připojoval sám nebo až po schválení kolegiem. Na mou žádost o doporučení na vydání Snů v roce 1980 odpověděl, že redakční rada se vyjádřila záporně a on mi za dané situace souhlas nemůže dát. Ludvík Kundera ve snaze o vydání "polooficiální" bibliofilie své texty několikráte upravoval a měnil. Odehnal se s jejich poslední verzí, bohužel již ne tak výstižnou jakou byla původní, snažil zaangažovat ve prospěch mého projektu. Nekonzultoval jej s redakční radou, ale zaklepal na dveře Oty Řídkého, patrona nad kulturou ve městě Brně sídlícího na MěV KSČ. Řídký Odehnala rázně vyhodil. Vyhazov doplnil pohrůžkou: pokud by BLOK dal doporučení k vydání této bibliofilie, mohou nastat potíže i básníkovu příteli - autoru grafik. Věc jsem dal k ledu a panu profesoru Škarohlídovi jsem, se souhlasem OK Jm KNV, pro jeho i mé potěšení k jeho padesátinám vydal Květy zla.

 Na text ke Kubínovi - Edice 33, sv. 2 - dal, po Čubrdově souhlasu, razítko Odehnalův předchůdce František Stavinoha. Jenže já nedodržel schválený text. Namísto staťe teoretika výtvarného umění o Kubínovi jsem nechal vytisknout Michelangelovy básně. V překladu básníka na indexu - Jana Vladislava. (Po podpisu Charty 77 byl přinucen k emigraci). Čímž jsem si podepsal ortel u krajského oboru kultury. Stavinoha byl mým záměrem na vydávání bibliofilií a Havranem tak nadšen, že se přimluvil u svého přítele, vedoucího odboru knižní kultury na ministerstvu kultury. Díky tomu jsem od  vrcholového orgánu bdícího nad stavem kultury v našich zemích získal souhlas k současně podané žádosti na vydání tří bibliofilií: Obrtel – Istler, Odlet vlaštovek a tandem Dvořák – Janeček. Tuto jedinou z mých žádostí doporučoval, díky návrhu Františka Dvořáka, i Spolek českých bibliofilů, kterému on tehdy předsedal.  Po odvedení povinných výtisků na MK a v naději, že i nadále budu ministerské souhlasy získávat bez problémů, jsem se i zde dočkal studené sprchy. Žádost o souhlas s vydáním oněch bibliofilií jsem neformuloval  zcela přesně a při realizacích jsem zařadil osobnosti, jejichž jména byla v onom období na černé listině.  Surrealista Istler měl utrum od počátku 70. let. Rovněž nebylo v tuzemsku možno prezentovat tvorbu básníka katolické moderny a vynikajícího tvůrce leptů a suchých jehel, již nežijícího Bohuslava Reynka  Další má žádost byla ministerstvem kultury zamítnuta s odůvodněním, že pokud má SSM v Pozemních stavbách snahu prezentovat se edičně, ať se spojí s krajským či jiným nakladatelstvím, ve kterých může své záměry realizovat.

Ludvík Kundera, překladatel a básník, byl posléze částečně vzat na milost. Zejména prý proto, že německý majitel autorských práv na díla Bertholda Brechta nesouhlasil, aby česká nakladatelství v souvislosti s blížícím se datem Brechtova výročí použila pro své ediční záměry jiného překladatele než Kunderu. V tiráži Snů, vydávaných s pětiletým zpožděním oproti původnímu záměru uvádím, že je vydává EDICE 33 ve spolupráci s KV Svazu českých výtvarných umělců v Brně.

Nízký náklad Snů jsem zvolil kvůli technickým otázkám. Nebylo jisté, kolik kvalitních obtahů při tisku vydrží vrypy do zinkových desek. Samizdatem si autoři vydali asi dvacet kompletů. Nechal jsem vytisknout texty pro třicet knížek. Kvalita desek se nezmenšovala, a proto jsem nechal vytisknout ještě pár souborů. Původní pětici desek rozšířil Škarohlíd o další destičku. Tu jsem použil na výzdobu obálek. Nízkým nákladem jsem mohl uspokojit pouhý zlomek zájemců. Tiskaři textů, v tomto případě to byli bratří Martincovi z Kostelce nad Orlicí, na mou přímluvu vyplnili Kunderovo přání a nad povolený rámec mu vytiskli další texty pro jeho soukromé potřeby. Tyhle brožurky byly bez grafik či jejich reprodukcí. V pozměněné tiráži bylo však ponecháno, že jsou vydány se souhlasem odboru kultury Krajského národního výboru v Brně. Počínaje tímto edičním počinem mi skončily starosti se žádostí o vydání povolení k vydání neperiodické publikace. Zdeňku Čubrdovi jsem řekl co chci vydat a za pár dnů jsem si přišel pro papír, orazítkovaný odborem kultury Jm KNV, chránící tiskárnu v případě kontroly. 

O Kunderových samizdatových aktivitách se nemusím blíže zmiňovat. Jsou dostatečně známy. Naše korespondence  z let 1979 - 1985 přidala do mého archivu další zajímavé dokumenty té doby: každá příchozí zásilka z Kunštátu měla poškozenou obálku. Pan Ludvík totiž vždy uváděl odesílatele. Nejčastěji L.K., Kunštát 124. Není vyloučeno, že někoho zajímalo, co mi pan LK píše nebo posílá. Třeba z knihovny americké ambasády v Praze mi od poloviny 70. let minulého století posílali kulturně politický časopis Spektrum. Tyhle obálky nebyly  nikdy viditelně otevírány. V osmdesátých létech jsem měl tak čilou a rozsáhlou korespondenci (i se sběrateli z kapitalistické ciziny), že mi byl bez průtahů občas doručen i dopis poslaný na mé jméno do Brna, ale bez uvedení ulice. Kromě rodiny mé tety, žijící od prvé republiky v USA, emigrovala do Spojených států i rodina našich přátel. Ani dopisy od nich nebyly nikdy otevírány. Pouze v případech vložených USD byla obálka viditelně otevřena, opět přelepena lepicí páskou a opatřena razítky devízové kontroly. Navíc byl vložen lístek s údajem kolik dolarů dopis obsahuje a upozorněním na to, že je nutno valuty vyměnit za TK - tuzexové koruny.     

Dovětek: Ředitel BLOKu Odehnal byl Škarohlídovými grafikami fascinován. Požádal mne, abych vyřídil panu profesoru, ať vezme do slohy pár grafik a kreseb a přinese je do nakladatelství. Určitě se dohodnou na spolupráci. Jak reagoval výtvarník? „Nejsem žádný školák, abych někam chodil se slohou nabízet své práce. Mají-li zájem, ať přijdou.“ Nepřišli a BLOK zůstal nadále bez tohoto špičkového ilustrátora.

Kontakt