Karel Sýs: Periferie – Pocta Kamilu Lhotákovi. 1987. Se šesti lepty a linorytem Kamila Lhotáka. 40 výtisků.

Kamil Lhoták je, vedle Oty Janečka a Cyrila Boudy, dalším výtvarníkem, ke kterému mne uvedl František Dvořák. On mi také zpřístupnil tuto sérii  leptů z motocyklových závodů, jejichž tiskové desky ležely léta  netknuty a do mého vydání z nich bylo pořízeno jen několik zkušebních obtahů. Kdo bude autorem textů bylo předem zřejmé. Karel Sýs mé přání opět s radostí vyplnil. Byl nejen poměrně hojně vydávaným autorem, ale i činovníkem na kulturním poli. Umožnil mi  publikování několika článků ve Tvorbě - v podtitulku se uvádělo, že jde o časopis pro politiku, vědu a kulturu - se vztahem na umění a krásnou knihu. Autorské honoráře jsem obdržel v řádech vyšší, než mi za občasné příspěvky platila třeba Lidová demokracie. (Sýs byl, jak se jak se tehdy říkávalo, stranicky i společensky angažován podobně jako  Zdeňek Čubrda. Jako osvědčený pracovník na kraji odešel Čubrda z Brna na ministerstvo kultury. Nebyl jsem členem Svazu výtvarných umělců a netušil jsem, kdo po jeho odchodu nastoupil v Brně na jeho místo. Rozhodl jsem se, že na další projekty již nebudu žádat o povolení k tisku a v tirážích budu uvádět jen název edice a mé jméno. Kontakty s tiskárnami jsem měl dobré a nebáli se vzít mou soukromou zakázku. Knížky se tiskly  a nic se nedělo). V době dokončení Periferie byl zdravotní stav Kamila Lhotáka natolik nedobrý, že  jsem po něm nepožadoval obvyklé signování všech grafických listů, ale pouze leptu úvodního. S Karlem Sýsem jsem ztratil kontakt krátce po roce 1990. Na mé P.F. nereagoval. 

Přestože jsem měl od 23. edičního svazku nového vydavatelského patrona, se svazáky jsem se nerozešel ve zlém a byl jsem s nimi nadále v kontaktu. V Pozemních stavbách jsem byl zaměstnán jako samostatný referent ekonomiky práce a předsedovi SSM jsem i nadále dával jeden či dva výtisky nově vydané bibliofilie. Ostatně kromě razítka na mé někdejší žádosti o vydavatelské oprávnění podržel nade mnou ochrannou ruku i před udavači a na dotazy orgánů odpovídal, že knížky skutečně vydává SSM.

V souvislostech s problematikou povolování tisků i udavačských manýr některých našich bližních si vzpomínám na příhodu, kterou zažil jiný význačný brněnský sběratel a občasný vydavatel bibliofilií – Norbert Felsch. Vydával nepovolené autory v edici nazvané Obžurky času. V polovině 80. let jej udal jeden severočeský, dnes již nežijící výtvarník průměrné úrovně. Felsch byl pozván na pověstnou brněnskou Leninku, sídlo Krajské správy SNB a StB. Vyšetřovatel jej seznámil s udáním, chvíli si popovídali o jeho vydavatelských aktivitách a pak mu onen příslušník doporučil, aby si našel podobného patrona, jako má Janás. Tím celá aféra skončila a Felsch až do své smrti pokračoval nerušeně ve vydavatelských aktivitách. Pomník na hrob Felschovy  ženy, i v předstihu připravený pro něj samotného neb žádnou rodinu neměli, vytvořil Olbram Zoubek.

Kontakt